Štěstí obvykle považujeme za něco velmi žádoucího a vědecké studie z posledních desetiletí potvrzují, že šťastná mysl přináší další významné benefity. Pozitivní emoce jsou důležité pro naše psychické i duševní zdraví. Předpokládáme tedy, že čím více budeme šťastnější, tím lepe pro nás. Je to ale pravda? Máme chtít být stále šťastnější? A může mít štěstí i svoji temnou stranu?

Marná honba za štěstím

Filozofové i psychologové si všimli, že honba za štěstím nevede vždy k žádoucím výsledkům. Ba právě naopak. Čím více se snažíme být šťastni, tím méně dostáváme, co opravdu chceme. Souvisí s mírou našich očekávání. Zažíváme zklamání, když míra našeho štěstí není dle našich představ, což nás dělá paradoxně ještě méně šťastnými.

Když chceme být šťastní, prahneme po silných pozitivních emocích, jako je radost, euforie, nadšení a vzrušení. Bohužel tyto emoce jsou ze své podstaty pomíjivé. Ve snaze zakonzervovat tyto pocity, přeceňujeme dopad vnějších okolností na naše prožívání, jsme příliš zahleděními do sebe a trávíme příliš mnoho času srovnáváním, zda se cítíme více nebo méně šťastni než v minulosti.

Své negativní emoce snáze přijímáme, když nejsou okolnosti příznivé. Lidé například bez problémů přijímají, že se necítí v pohodě, pokud se dozvědí, že jejich přítel měl autonehodu. Naproti tomu v situacích, kdy  máme zdánlivě všechny podmínky ke štěstí, je pro nás přítomnost negativních emocí mnohem obtížněji akceptovat. Když se necítíme šťastni na své narozeninové oslavě, jsme zklamáni o to víc.

Negativní emoce přitom nepřinášejí jenom negativa. Psychologové Robert Biswas-Diener a Todd Kashdan tvrdí, že zatímco pozitivní emoce mohou zvýšit naši energii, sebevědomí a kreativitu, negativní emoce nám pomáhají zvyšovat naše uvědomění, že je pro nás něco důležité. A že to, co je pro nás důležité, není v pořádku. Negativní emoce jsou důležitým katalyzátorem změn. Větší schopnost akceptovat své negativní pocity znamená také menší riziko depresivních symptomů.

Pro naši duševní pohodu je proto důležité pochopit, že je dobré být psychicky flexibilní.

Naučit se, kdy nám silné pozitivní emoce mohou dobře sloužit a kdy si potřebujeme natrénovat být v pohodě s nepohodou, která nám umožňuje učit se a růst.

Uvědomění si, že je v pořádku cítit to, co cítíme, nám ve skutečnosti pomáhá v konečném důsledku se cítiti šťastněji!

 

Příliš mnoho štěstí škodí

Dlouho se předpokládalo, že čím jsme šťastnější, tím lépe. Meta-analýza  výzkumů o štěstí však naznačuje, že příliš velká intenzita štěstí nepřináší již žádné další psychologické či zdravotní výhody a v některých případech má dokonce mají negativní dopady. Zatímco rozumná míra pozitivních emocí zvyšuje kreativitu, příliš vysoká míra má spíše opačný efekt. Navíc lidé s extrémně vysokým poměrem pozitivních a negativních emocí ( například 5:1 a více) mají tendenci k rigidnímu chování.

Ve světle těchto výzkumů se ukazuje jasnozřivost komika a režiséra Woody Alana, když tvrdil, že šťastní lidé jsou mělcí a prázdní, nemají žádné nápady a neříkají nic zajímavého.

Navíc, pokud zažíváme velmi vysokou mírů pozitivních emocí, někteří jedinci mají větší tendenci k riskantnímu chování, jako je nadmíra konzumace alkoholu, přejídání či používání drog. Být schopen  vidět negativní věci je z hlediska přežití konkurenční výhodou, a umožňuje nám všimnout nebezpečí, plížícího se k nám rozkvetlou loukou. Při vysoké míře pozitivních emocí však máme tendenci podceňovat rizika a nebezpečí přehlížet. Být příliš šťastný tedy není vždy výhodou.

Štěstí těch druhých

Štěstí má ještě jednu temnou stránku. Když se porovnaly výsledky mezinárodních průzkumů životní spokojenosti s počtem sebevražd na obyvatele, ukázalo se, že mnoho šťastných státu má nečekaně velký počet sebevražd. Například Dánsko, které vychází dlouhodobě na prvních místech v průzkumech štěstí, je v počtu sebevražd v průměrů. Ještě extrémnější výsledky vyšly, když se porovnávaly výsledky jednotlivých států v rámci USA. Toto srovnání nám přitom dává relativně objektivní pohled na věc, protože kulturní pozadí, státní instituce, jazyk a náboženství jsou v zásadě stejné v rámci celé země. Druhý nejšťastnější stát Havaj je zároveň na pátém místě v počtu sebevražd. A naopak, Stát New York, který je se svým 45 .místem na chvostu amerického snu o štěstí, má nejmenší procento sebevražd na obyvatele.

Proč tomu tak je a co vede lidi k tomu, aby ve společnosti, která je šťastná a bohatá, vnímali svůj život tak nesnesitelný, že se jej rozhodli ukončit?

Odpovědí může být naše tendence porovnávat se neustále s okolím. Naše sebehodnocení je, jak nám říká teorie sociálního srovnávání , odvozeno od neustálého porovnání s naším okolím.

Například nezaměstnanost má devastující efekt na naši duševní pohodu. Ztrácíme pravidelný peněžní příjem, pocit identity, přicházíme o část svých sociálních kontaktů. Ztráta zaměstnání je tedy jeden z rizikových faktorů pro sebevraždu Ale pouze tehdy, když jste nezaměstnaný v zemi, kde je nízká nezaměstnanost. Je sice mnohem snazší najít práci, když je nízká nezaměstnanost, ale je to také spojeno s velkým sociálním stigmatem. Pokud žijete v zemi, kde je nezaměstnanost normou, nevnímáte svoji situaci tolik jako své selhání a lépe ji snášíte. Stejně tak, pokud se z nějakého důvodu cítíme mizerně a kolem nás jsou všichni šťastni, snášíme to ještě hůře.

Zajímavé výsledky v tomto kontextu přinesl výzkum Dánského Institutu pro výzkum štěstí, zaměřený na dopad sociálních médiím na naše vnímání reality a životní spokojenost.

V rámci výzkumu vybrali ze vzorku 1100 lidí, kteří pravidelně sledovali Facebook polovinu, která na jeden týden přestala sledovat facebook. Výsledky byly překvapivé. I tak krátká doba stačila, aby se lidé ve zkoumaném vzorku hlásili významné zvýšení životní spokojenosti oproti kontrolní skupině. A zlepšily se také všechny ostatní položky v rámci měření štěstí.

Facebook je totiž plný fotografií z úžasných dovolených, šťastných párů a sluncem prozářených úspěšných životů. Sociální média vám dávají nepřetržité srovnání se štěstím těch druhých. A vy nemáte z prosluněných fotek šanci poznat, že vaše facebookové přátelé na dovolené celé noci žrali komáři a celé dny se hádali se svým partnerem. A tak, až zase budete dávat na facebook další fotku z vaší božské dovolené, myslete na štěstí i nás ostatních a přiznejte alespoň ty komáry.

 

Zdroje a literatura:

  • June Gruber, Iris B. Mauss, and Maya Tamir: A Dark Side of Happiness? How, When, and Why Happiness Is Not Always Good, 2011
  • Morten Tromholt, Marie Lundby, Kjartan Andsbjerg and Meik Wiking: The Facebook experiment: Does Social media affect the quality of our lives?, 2015
  • Michelle McQuaid: The Dark Side To Workplace Happiness, 2016
  • Mary C. Daly, Andrew J. Oswald, Daniel Wilson, Stephen Wu: Dark contrasts: The paradox of high rates of suicide in happy places, 2011
  • Anne Case, Angus Deaton: Suicide and happiness, 2015