O temnotě, která vás prosvítí

Temné noci duše je kniha v mollové tónině, která je psána více básnickým než vědeckým jazykem. Název knihy je inspirován básní španělského středověkého mystika Jana od Kříže. Pro Thomase Moora je metaforou pro hledání smyslu v nejtemnějších hodinách našeho života.

Cesta Thomase Moora (nar. 1940) za jeho životním posláním nebyla rozhodně přímá. Dvanáct let byl katolickým mnichem. Poté, co opustil řád, se živil jako muzikant a pak dlouhá léta pracoval jako psychoterapeut ovlivněný hlubinou psychologií Carla Gustava Junga. Nyní je úspěšný autor mnoha populárně psychologických knih.

Vyšší úrovně dospělosti

V době, kdy regály knihkupectví přetékají instantními návody na šťastný a úspěšný život a na internetu nám slibují bezbolestný restart našich mozků, nabízí Thomas Moore zcela jiný pohled na život. Psychický život není v jeho pojetí redukován na bezduchou dvojici problém a řešení, nýbrž je vnímám v celé své škále. Thomas Moore se nebojí být průvodcem po temných zákoutích. Dobře ví, že tam často nacházíme největší poklady.

Temná noc duše není ničím neobvyklým a vzácným. Je přirozenou součástí našich životů. Většina lidí, i když každý jindy, projde podle Moora obdobím smutku, zkoušek, ztrát, frustrace nebo omylů, tak dlouhým a drtivým, že bychom ho mohli nazvat temnou nocí duše. Pokud je pro vás nejdůležitější hodnotou zdraví, snažíte se této temnoty co nejrychleji zbavit. Ale jestliže hledáte smysl, osobitost a chcete poznat, kým opravdu jste, možná zjistíte, že temná noc vám nabízí mnoho zajímavých darů.

Životní změny jako zrození dítěte, sňatek, ztráta partnera nebo nemoc bývají často příležitostí pro temnou noc. Ale temné noci mohou přijít také samy o sobě. Život nás neustále posouvá do dalších úrovní dospělosti. Thomas Moore přirovnává naši životní cestu k loďce plující dlouhou sérií zdymadel, které nás vyzvedávají nebo naopak sesazují do jiné roviny. Přecházíme z jedné fáze do druhé a každý přechod je zároveň zkouškou. Dospět, vzít se, rozvést se, zestárnout, změnit či ztratit práci, stát se rodičem… Všichni procházíme změnami, které nás změní navždy. Tyto významné proměny námi otřesou, změní náš svět. Proto z nich máme strach a pocit, že nás ohrožují.

Proces prohlubující inteligenci

Potřebné změně se můžeme i vyhnout. Můžeme se oženit a stát rodiči, aniž bychom ukončili nezávislý způsob života. Můžeme předstírat, že je nám stále třicet a nikdy nezestárneme. Možná se vyhneme temnotě, které takovéto změny přináší, ale obvykle za to zaplatíme svoji cenu. Naše životy se stávají plytkými, průměrnými a mělkými.
Ne nadarmo Karl Gustav Jung napsal, že neuróza je vždy náhražka za legitimní utrpení.

Když věnujete všechnu energii tomu, abyste se temných nocí zbavili, nic se od nich nenaučíte a neumožníte změny, které ve vás mohu nastartovat. O hlubinách své duše se dozvídáme víc v obdobích bolestí a utrpení než v obdobích klidu. Temnota a nejistota určitým způsobem stimulují imaginaci. Umožňuji nám zahlédnout věci, které normálně přehlížíme. Stáváme se citlivější na jiná spektra emocí a významů.

Temná noc duše je temná, protože neposkytuje žádné ujištění, že to, co se děje, má nějaký smysl a povede nakonec k úspěchu. Nevíme, co se děje, a pokud jsme zvyklí vždy vědět, bude nás tento aspekt temné noci přivádět k šílenství. Smysl těchto dní můžeme najít, když budeme méně psychologičtí a více filozofičtí a spirituální.

Život plný odpadu

Thomas Moore si všímá také prázdnoty a marnosti, která patří do našich životů, ale nechceme si ji připouštět. Když vás v temné noci navštíví neodbytné myšlenky, že váš život nikam nesměřuje, že jste promarnili příliš mnoho času, že nejste dost dobří, měli byste si uvědomit, že tyto nepříjemné myšlenky mají svůj smysl a význam. Ve skutečnosti vám neukazují, že jste zbyteční, jen předvádějí, že vaše výkony obsahují také tolik důležitou prázdnotu.

Každý život je totiž plný odpadu. Promarněného času, chybných rozhodnutí, ztracených vztahů, zklamaných snah, které je třeba s úctou uložit na podivný oltář noční bohyně. To, čemu dnes lidé říkají ztráta sebedůvěry, může být jen zbytkový materiál života, který potřebuje domov a neměl by být spojen naším já. Nikdo není schopen beze zbytku naplnit všechny své možnosti, tvrdí Thomas Moore.

Temná noc je období transformace. V archetypální psychologii se ptáme: Co chce naše duše? Když na tuto otázku odpovíme, jsme na cestě k vyléčení. Ale všimněte si, že otázka nezní, co chcete vy, ale spíše, co je chtěno na úrovni za vaším vědomím a pod ním, upozorňuje Moore.

Temná noc duše je prozářena měsíčním světlem. Je to hlubinný, temný objev kořenů a sklepů, opak osvícení, ale rovnocenně důležitý. Nejlepší způsob, jak naložit s temnou nocí duše, je nechat se jí prosvítit. Ne osvítit, ale zprůsvitnět. Temná noc vás učí měsíční pravdě. Život není jen slunečný a chladné, modré stíny měsíce mají také svoji krásu.

Psáno pro portál psychologie.cz