Horolezec stojící pod nebezpečnou stěnou, podnikatel zakládající firmu, student hlásící se na obtížnou školu či pacient, který se právě dozvěděl o své těžké diagnóze, ti všichni potřebují naději. Naděje je jeden z nejcennějších a často také nejopomíjenějších vnitřních zdrojů, které máme k dispozici. Naše vnitřní kapacita mít naději ovlivňuje naše štěstí i naše úspěchy. Naděje však v sobě obsahuje mnohem více než víru, že věci nakonec dobře dopadnou.

„Vždycky je tu naděje, alespoň trochu,“ říká Aragorn Théodenovi, když se bitva o Helmův žleb zdá být ztracená, a přesvědčí zoufalého krále k poslední akci. Tolkienovo Společenstvo prstenu je nádherným příkladem myšlení a konání lidí s vysokou nadějí. Mají jasný cíl, kterému věří, a jsou mu hluboce oddáni, mají v sobě víru, že to dokážou. Mají plány, jak se k cíli dostat. A když narazí na překážku, nezastaví se, ale hledají alternativní cesty, jak pokračovat na své cestě. Doslova – když jim je znemožněno pokračovat k cíli přes hory, vezmou to doly. Umělecký obraz se zde přitom kryje s výsledky nejnovějších psychologických výzkumů.

Naděje je již dlouho považována za důležitou součást psychologického růstu. Sigmund Freud věřil, že mnohé z přínosů psychoanalýzy mohu být vysvětleny „očekáváními zabarveným nadějí a vírou pacientů v léčebném procesu.“ Viktor Frankl, zakladatel logoterapie, jehož práci a pohled na svět velice ovlivnil pobyt v nacistickém koncentračním táboře, vnímá naději jako vnitřní postoj a vůli člověka k pozitivní orientaci v životě, schopnosti „přitakat životu“ za všech okolností.

Soustavně se však výzkumu fenoménu naděje začal věnovat počátkem 90. let minulého století teprve profesor Charles R. Snyder z Kansaské univerzity. Došel k závěru, že naději lze chápat nejen jako momentální stav mysli, ale také jako stálý, i když ovlivnitelný osobností rys.

Na základě výzkumů, jak lidé přemýšlejí o dosahování svých cílů, přišel s teorií, ve které nadějné myšlení chápe jako proces, který má dvě důležité složky:

  • důvěru ve schopnost najít cestu k cíli (pathway thinking)
  • a vůli po ní jít (agency thinking).

Výzkumy Ch. R. Snydera a také jeho žáka Shanea J. Lopeze, který v současné době pracuje pro společnost Gallup, ukazují, že schopnost nadějného myšlení velmi pozitivně ovlivňuje naše životy. Lidé s vysokou nadějí mají lepší školní výsledky, jsou produktivnější, úspěšnější v kariéře či sportu a bývají i šťastnější.

Lidé s nadějí jsou také mnohem kreativnější v krizi. Pokud jste ve stresu nebo vyděšení, každá vaše akce se bude podobat útoku, útěku, zamrznutí nebo stádnímu chování. Lidé s nadějí přicházejí u složitých problémů s více řešeními a přicházejí také s řešeními kreativnějšími.

Naděje je také společně se stabilitou a důvěrou jednou ze tří nejdůležitějších vlastností, které podle průzkumu společnosti Gallup požadujeme po těch, kteří nás vedou.

Lidé se silnou nadějí se při střetu s překážkou na cestě nevzdávají, ale vždy hledají alternativní řešení, nacházejí jiné způsoby a cesty k dosažení svých cílů. Oproti lidem s nízkou mírou naděje pokládají častěji překážky v životě za zvládnutelné a chápou je spíš jako výzvy k překonání. Lidé s nízkou mírou naděje naopak chápou překážky jako past, ze které se nejsou schopni posunout dál.

Ukázalo se také, že lidé se silnou nadějí jsou obvykle flexibilnější a kreativnější při volbě svých cílů a jejich cíle jsou obvykle více v souladu s jejich hodnotami. Lidé se slabou nadějí často trvají na jednom cíli a nepřemýšlejí o variantách a přitom nemají ke svým cílům tak silný osobní vztah.

Výzkumy zatím naznačují, že o tom, zda máme či nemáme nadějné myšlení, rozhodují spíše zkušenosti z našeho dětství než naše geny. Naši kapacitu pro naději jsme schopni psychologickými testy měřit, a co je důležité, je možné ji také i v dospělosti rozvíjet, i když nejnovější studie naznačují, že to není tak snadné, jak Snyder původně předpokládal.

Naděje zahrnuje širokou škálu emocí jako je radost, zanícení či vzrušení. Ale nejde o prázdné nerealistické nadšení svojí vizí. Naděje je kombinace vašeho srdce a rozumu. Lopez popisuje naději jako zlatou střední cestu mezi euforií a strachem. Je to místo, kde se transcendence potkává s rozumem a obezřetnost se potkává s nadšením.

Naděje je zcela něco jiného než pouhé přání či takzvané pozitivní myšlení. Nestačí jen sedět na zadku, mít pozitivní myšlenky a silně si přát, jak by měl vypadat náš dům, práce snů či budoucí žena. Pro lidi disponující nadějí je typické, že svůj zadek zvednou a usilovně nalézají cesty a jdou po nich, aby se skutečně dostali, kam chtějí.

Přání je však pouze částí naděje. Je to naděje bez plánu. Podle Gallupova průzkumu celosvětově téměř 90 procent lidí věří, že zítřek bude lepší než dnešek, ale pouze polovina lidí má nadějné myšlení, což znamená, že mají představu, jak toho zlepšení dosáhnout, a také vůli pro to něco udělat.

Lidé s vysokou mírou naděje sdílejí čtyři základní přesvědčení:

  • Budoucnost bude lepší než současnost.
  • Je v mé moci, aby se tak stalo.
  • Existuje mnoho cest k naplnění mých cílů.
  • Ani jedna není bez překážek.

Efektivní používání nadějného myšlení je pak velmi vědomý třífázový proces.

  1. Nejprve jde o výběr cíle, ať už krátkodobého (např. chození do posilovny každý den), nebo dlouhodobého (až vyrostu, stanu se pilotem).
  2. Potom musíte vzít v úvahu propast mezi tím, kde jste a kde byste chtěli být. Načrtněte si sérii krátkodobých cílů, které vám pomůžou propast překlenout.
  3. Konečně je zde také plánování, hledání, jak, kdy a kde mohu jednotlivé kroky skutečně implementovat do svého života, hledání možných alternativ a záložních plánů.

Známý americký boxer Mike Tyson říká: „Každý má plán do doby, než dostane ránu.“ Lopez namítá, že lidé s nadějí mají v záloze plán i potom, co je někdo praští.

Jak zvýšit svou kapacitu pro naději

  • Najděte si alespoň jednu věc, která vás opravdu zajímá, a psychicky do ní investujte.
  • Stanovujete-li si cíle, ujistěte se, že jsou opravdu vaše a ne někoho jiného.
  • Sejděte se s tou nejvíce nadějí oplývající osobou, kterou znáte, a vyprávějte jí o svých plánech.
  • Vždy si vytvářejte několik alternativních cest, vedoucích k vašim cílům.
  • Když vybraná cesta k cíli nefunguje, neobviňujte se. Poznání, jaká cesta nefunguje, vám pomůže najít tu správnou cestu.
  • Pokud si kladete dlouhodobé cíle, rozdělte si je vždy do jednotlivých kroků.
  • Začněte prvním krokem a vykročte.
  • Pokud vámi vybraná cesta k cíli vyžaduje nějakou dovednost, v klidu se ji nejprve naučte.
  • Mluvte k sobě pozitivně, např. Ty to dokážeš! Chvalte se za své úspěchy.
  • Dopředu přemýšlejte o možných překážkách na cestě a způsobech, jak je zdolat.
  • Připomínejte si často své minulé úspěchy, zvláště v situacích, kdy se zrovna nedaří.
  • Užívejte si cestu za cílem stejně radostně jako vlastní dosažení cíle.

Jednou z pozitivních vlastností naděje je její nakažlivost. Platí, že pokud máte naději pro sebe, máte naději, abyste ji mohli sdílet. A čím více naděje prostřednictvím osobního příkladu, příběhů či konkrétní podpory budete sdílet, tím více se vám jí vrátí zpět.

Literatura:
C.R. Snyder – Handbook of Hope: Theory, Measures, and Applications, 2000
Shane J. Lopez – Making Hope Happen: Create the Future You Want for Yourself and Others, 2013
Robert Weis and Elena C.  Speridako – A Meta-Analysis of hope enhancement strategies in clinical and community settings, 2011

 

 

psáno pro portál psychologie.cz