Psychologie utopených nákladů jako bariéra pozitivní změny

Lidské rozhodování je plné iracionalit a jedním z nejvýznamnějších kognitivních zkreslení, které nám brání v pozitivní změně, je tzv. efekt utopených nákladů (sunk cost fallacy). Tento fenomén nás nutí pokračovat v nevýhodných rozhodnutích jen proto, že jsme do nich již investovali čas, peníze nebo energii. Jak se tento efekt projevuje a jak jej můžeme překonat?

Co je efekt utopených nákladů?

Efekt utopených nákladů znamená, že lidé mají tendenci setrvávat ve špatných rozhodnutích, protože už do nich investovali určité zdroje. Logicky by mělo být rozhodování založeno pouze na budoucích nákladech a přínosech, nikoli na minulých investicích, které již nelze získat zpět. Přesto máme přirozenou tendenci se minulých investic držet.

Kdy se vyplatí pokračovat a kdy skončit?

Rozhodnout se, zda pokračovat, nebo se otočit a jít jiným směrem, je často velmi obtížné. Je těžké určit, zda jsme jen krok od cíle, nebo zda pokračujeme ve slepé uličce. Existují situace, kdy je vytrvalost klíčová – například jako u horolezce Tommyho Caldwella, který strávil pět let pokusy o prvovýstup legendární cesty Dawn Wall na El Capitan, aby nakonec uspěl. Na druhé straně je tu staré indiánské přísloví: „Pokud jezdíš na mrtvém koni, sesedni.“ Jak ale poznat, že je čas přestat?

Proč je tak těžké skončit?

1. Efekt známosti

Čím déle něco známe, tím více to máme rádi. Raději setrváváme v prostředí či vztazích, které jsou nám známé, i když nejsou ideální, než abychom riskovali neznámé, byť potenciálně lepší možnosti.

2. Averze k potenciální ztrátě

Lidé prožívají ztráty intenzivněji než zisky stejného rozsahu. Proto se často držíme něčeho, co nefunguje, abychom se vyhnuli pocitu selhání nebo ztráty.

3. Sociální tlak a obavy z hodnocení druhých

Často se bojíme, že nás okolí bude považovat za slabé nebo nerozhodné, pokud něco vzdáme. Tento tlak nám brání učinit rozumné rozhodnutí.

4. Kognitivní disonance

Nechceme si přiznat, že jsme udělali chybu, a tak raději pokračujeme v nesprávné volbě, abychom si udrželi pocit konzistence.

Jak se vymanit z pasti utopených nákladů?

1. Přehodnoťte současnou situaci

Zeptejte se sami sebe: „Kdybych dnes začínal od nuly, rozhodl bych se stejně?“ Pokud ne, je to jasný signál ke změně.

2. Zaměřte se na budoucí přínosy

Místo toho, abyste se soustředili na to, co jste již ztratili, přemýšlejte o tom, co vám změna může přinést v budoucnosti.

3. Používejte princip nulového bodu

Představte si, že jste dnes na startovní čáře. Investovali byste do stejného projektu znovu?

4. Vyhněte se zbytečným emocím

Uvědomte si, že pokračování ve špatné volbě jen kvůli předchozím investicím je iracionální. Často pomáhá přistupovat k situaci jako nezávislý pozorovatel.

5. Stanovte si předem jasná pravidla pro ukončení

Zkušení investoři doporučují tzv. stop-loss – předem definovanou hranici, při které přijmeme malou ztrátu dříve, než se změní v obrovskou. Podobně si můžeme stanovit limity pro pracovní projekty, vztahy nebo jiné aktivity.

6. Zeptejte se na názor někoho nezaujatého

Často jsme zaslepeni vlastními emocemi. Požádejte o radu někoho, kdo vidí situaci objektivně.

Závěr

Efekt utopených nákladů je silná psychologická bariéra, která nám často brání v dosažení lepších výsledků a šťastnějšího života. Uvědomění si této pasti a schopnost ji překonat nám umožní dělat racionálnější rozhodnutí a směřovat k pozitivní změně. Jak říká Sokrates: „Tajemství změny spočívá v zaměření veškeré energie na budování nového, nikoli na boj s tím starým.“

Zdroje:

• Arkes, H. R., & Blumer, C. (1985). The psychology of sunk cost. Organizational Behavior and Human Decision Processes.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow.
• Thaler, R. H. (1980). Toward a positive theory of consumer choice. Journal of Economic Behavior & Organization.
• Rego, S., Arantes, J., & Magalhães, P. (2016). Is there a Sunk Cost Effect in Committed Relationships?
• Greenberg, S. (2013). Why We Overvalue What We No Longer Have: The Psychology of Loss.
• Leahy, R. L. (2014). Letting go sunk costs.
• Pražák P. (2017), Čas na otočku, psychologie.cz