Existují osudové otázky, které mohou navždy změnit váš život. Mezi ty nejtřaskavější patří „Vezmeš si mě?“ či „Mám přestřihnout ten červený, nebo modrý drát?“ Ve většině manželství a v partnerských vztazích obecně však existují také zbytečně otázky, které naši komunikaci ve skutečnosti nikam neposouvají. Pokud je klademe, mohou se stát minovými poli pro náš vztah. Přestože Aristotelés tvrdil, že není hloupých otázek, některým otázkám je prostě lepší se raději vyhýbat.

Americký manželský poradce John M. Gottman má jednoduchou metodu, jak zjistit, zda váš vztah bude ještě po sedmi letech existovat. Pozoruje, jakým způsobem spolu jednotlivé páry komunikují. Podle poměru pozitivní a negativní komunikace mezi partnery dokáže se zhruba 90 procentní úspěšností odhadnout, zda se vztah rozpadne, nebo vydrží. U dlouhodobě udržitelných vztahů by pozitivní interakce měly převažovat v poměru 5:1.

Samotné ptaní se je pro vztah prospěšné – vyjadřujeme tím zájem o partnera a zjišťujeme, co je pro něj důležité a co od nás potřebuje. Některé otázky však tuto funkci neplní. Za zbytečné lze považovat otázky, které neposouvají komunikaci funkčním způsobem a o kterých si jedna či obě strany myslí, že by bylo lepší, kdyby raději nepadly. A to proto, že na ně nelze dát rozumnou ani upřímnou odpověď, případně ve skutečnosti odpověď ani slyšet nechceme.

Zbytečné otázky se zřejmě vyskytují v každém vztahu. „U nás se neustále cyklíme na otázce: Můžeš mi říct, proč nepošleš aspoň SMS, když přijdeš domů o pět hodin později, než jsi říkal původně? A je zbytečné podotýkat, že ji kladu já a nikdy na ni nedostanu odpověď!“ všimla si moje kamarádka Bára. Možná by pomohlo, kdyby už předtím nepokládala otázku, kterou za zbytečnou považují mnozí muži: V kolik přijdeš domů?

Stupnice výbušnosti zbytečných otázek

Otázky začínající na můžeš mi říct či proč jsou obzvláště vypečené. Mezi typické příklady patří:

  • Můžeš mi říct, jak se ti to podařilo rozbít?
  • Můžeš mi prosím tě vysvětlit, nač máš tolik párů bot?
  • Proč dáváš do myčky nádobí takhle?
  • Proč tak třískáš těmi dveřmi u auta?

Za velmi nefér pak považuji otázky obsahující na slůvka nikdy a vždycky. Například:

  • Můžeš mi říct, proč si nikdy neusteleš?
  • Proč vždycky vypadáš jak hastroš?

Tyto otázky nepokládáme proto, abychom se něco dozvěděli, ale aby se náš partner cítil jako blbec. V nutné sebeobraně je pak povoleno použít další ze zbytečných otázek:

  • Tohle myslíš vážně?

Mnohé z kategorie zbytečných otázek nejsou pokládány ve zlém úmyslu. Přesto se podobají nášlapným minám a od protistrany vyžadují velkou opatrnost, aby nevybuchly. Množství zbytečných otázek ve vztahu může být spojeno i s tak banální záležitostí, jako je návštěva kadeřníka. Otázku

  • Líbí se ti můj nový účes?

lze ještě bezpečně odpálit univerzální odpovědí Samozřejmě, miláčku!

Otevřená otázka

  • Tak co na to říkáš?

obvykle uvede muže do zmatku a může spustit nežádoucí záchvat upřímnosti. Navíc i chvilka zaváhání a pochmurného mlčení může vyvolat negativní odezvu. Na tomto místě se mi osvědčila odpověď: Úžasné! S tím se obvykle protějšek spokojí a odpověď přitom nenarušuje mou vnitřní integritu. V úžasu často skutečně jsem.

Ještě silnějším kalibrem může být v případě dlouhodobého vztahu otázka

  • Všiml sis, co je na mně nového?

Zde je dobrá rada drahá. Jediná bezpečná odpověď, která mne napadla, je: Všiml!

Nový účes může vyvolat další ze sady zbytečných otázek, tentokrát z oblasti manželského účetnictví:

  • A kolik to (proboha) stálo?

Otázky typu kolik stály ty boty, ta kabelka, ten kadeřník, model letadla, francouzská paštička či akumulační šroubovák vám často přinesou odpovědi, které nechcete slyšet. Postupem času zjistíte, že je lepší se neptat, ale respektovat, že jsou určité věci, které vás partner prostě k životu potřebuje a jejichž pozitivní emocionální přínos nejde měřit běžnými ekonomickými parametry.

Některé otázky nemusí být za každých okolností zbytečné, ale přesto v sobě mohou skrývat nebezpečný výbušný potenciál. Záleží na kontextu. Pokud se zeptáte svého protějšku

  • Líbilo se ti to?

na výstavě obrazů, jakákoliv upřímná odpověď je vítána. Zeptáte-li se takto v posteli, nelze odpovědět negativně, aniž byste druhou stranu ranili.

Proto osobně považuji za nejen zbytečné, ale často přímo nebezpečné otázky, na které (pokud nechcete vyvolat hádku či druhou stranu rozesmutnit) lze odpovědět pouze jedním způsobem bez ohledu na to, co právě v dané chvíli zažíváte. Patří mezi ně například:

  • Nepřipadám ti v té sukni tlustá?
  • Máš mě ještě rád/a?
  • Líbím se ti ještě?

Případně lze ještě přitvrdit na

  • Ty už mne nemiluješ?
  • Já už se ti nelíbím?

A jaká je ta nejzbytečnější otázka v manželství? Asi ta, která v sobě má zabudovaný logický paradox:

  • Proč mě vůbec nikdy neposloucháš?

Psáno pro portál psychologie.cz